Kieren a Destiny

Klasický den ve škole. Hope zmizela s Ness, ona se musela vrátit do školy. Čekalo jí něco, na co by se měla těšit, v ní ale zůstával strach. Hlavní bylo nenechat se vyvést z rovnováhy. Zrovna šla z hodiny vlkodlaků. Neustále na ní naléhají a rýpají do ní, aby se k nim přidala. Jejich Alfa není zrovna dvakrát příjemný typ. Takže mu Destiny zlomila nos, musel si ho sám narovnat. Byla to možná chyba, protože teď na ní nebudou zrovna dvakrát příjemní. Alespoň se nebude tolik nudit když je Hope na pár dní pryč. Když odcházela, slyšela myšlenky jejích rodičů. Očividně nejsou ochotní akceptovat, že by jim někdo pomohl nebo by měl pravdu, pokud to nejsou oni samotní. Myslí si že na Darkness budou stačit, ale to rozhodně nebudou. Ona sama si poradit nechala, ráda si vyslechla druhé názory, ale když věděla že má pravdu, šla si za ní. Doufala jen že neudělají nějaký nesmysl. Někdo na ní zavolal že měla dobrou ránu když dala alfovi pořádnou do nosu a ona se jen spokojeně zašklebila. Kdyby se nechoval jako kretén, možná by i uvažovala o tom, přidat se ke smečce, ale její smečka byla a bude Hope. Pravděpodobně se časem přidá k vlkům v NO, i když jako tribrid neměla tu povinnost něco takového dělat. Šla rovnou do kuchyně, kde bylo prázdno a tak položila batoh na pult a začala se přehrabovat v ledničce. Vybrala si tři jídla a jeden sáček krve. Nevěděla kde se v ní ta chuť brala. Krev byla zvířecí, zrovna dvakrát si v ní nelibovala. Ale stačí to. Možná proto to jídlo. Přeruší tak chuť zvířecí krve.

Pro Kierana to byl také další klasický den ve škole. Ale vzhledem k tomu, že měl v plánu se o víkendu zajet podívat do Zátoky, tak mu ty dny utíkaly rychleji. Rád tam jezdíval si oddychnout a prostě vypnout od školy a dalších věcí, které už na něho byly až přespříliš. Neměl rád pravidla, která tam byli zavedeny, proto často Rickovi odporoval, ale nebyl jediný nejspíš. Nejradši by byl, kdyby žil v Zátoce a nemusel se starat o nějaké učení. Ani on se nepřidal do místní vlkodlačí smečky, vždycky zůstane věrný té své, i kdyby ho přemlouvali sebevíc. Cestou na pokoj dostal ale příšerný hlad a tak si to namířil rovnou do kuchyně, kde na něho čekalo milé překvapení v podobě Destiny. Proto se opřel o futra mezi dveřmi a chvilku jí tak pobaveně sledoval, jak si vybrala ty tří jídla a ještě sáček krve. "Tady má nejspíše někdo dost velký apetit" na tváři se mu objevil úšklebek a zavrtěl nad tím hlavou. "To chceš sníst všechno?" kývl k těm jídlům a pomalu se sám rozešel k ledničce, kde začal vybírat něco sobě k snědku. "A kde máš vůbec Hope? Je divné vás dvě vidět oddělené, jste jak dva ocásci" zacukají mu nad tím koutky, protože je pravdou, že Destiny snad sám ještě nepotkal. Ani neměl šanci si s Dee promluvit někdy, protože s Hope neměli moc dobré vztahy. Bylo to dáno tím, že prostě neměl rád Klause, kterým pohrdal a vždycky měl nějaké blbé připomínky. Někdy to myslel ze srandy, ale nikdy to bral naprosto vážně, je nad míru jasné, že Hope by si tohle nenechala líbit, i když jsou ze stejně smečky, rodina je prostě pro ní nade vše nejdůležitější a vždycky dá přednost jí. Což taky nechápal, vzhledem k tomu, kolik toho její rodina dokázala způsobit. Nakonec si vybral nějaký zbytek od oběda, který si strčil ještě do mikrovlnky, aby to neměl studené.

Když si vybrala jídla, jednoduše mávla rukou a nechala si do ruky přemístit vidličku. Zrovna ve chvilce kdy uslyšela onen hlas. Zvedla pohled a zůstala zírat. Zná ho. Jistě že ho zná! Často s Hope běhala po zátoce, bylo to bezpečné místo na to odpočinout si od ruchu NO. "Dalo by se říct že mám hlad jako vlk." zabručí tiše. Vidličkou se hned pustí do jídla, s nějakým ohříváním se neobtěžuje. Zatím co do sebe futruje jídlo, po očku ho sleduje jako by jí to měl chtít sebrat. "Hm.. Hope je pryč. Což pro mě přináší komplikace. Budu muset dojet do Zátoky." pronesla jednoduše. Tam se může proměnit aniž by někoho ohrozila. Sice doufala že při první proměně bude s ní, to se ale očividně nestane. Nějaký kus masa zapila krví. Sice mu to mohlo přijít nechutné, jí to v tu chvilku velmi chutnalo. Brzy bude úplněk, a ona se snaží udržet zaměstnaná jak jen to půjde. Jídlo jí pomáhá, navíc prý ani nemůže ztloustnout. "O ocáscích bych pomlčela. Ty sám jich máš víc jak jeden."provokování byl její styl, šlo ale o neškodné provokování, což si mohl všimnout i díky tomu že se mírně pousmála, než si zase do pusy nacpala další jídlo. Většina holek ve škole nejedla tolik jako Destiny. Snažily se udržet si figuru, nebo zdání toho že na sobě pracují. Ona to ale nemá vůbec zapotřebí. Postavu má skvělou.

"Taky mám hlad jako vlk" doslova, ušklíbl se nad tou poznámkou. Trošku překvapeně zamrkal, když si to jídlo ani neohřála, ale pak to nechal být. Je to přeci jen její věc. I tak jí stále sleduje, jak do sebe láduje to jídlo, možná proto se pořád tak zvláštně uculuje. "Jak to myslíš, že budeš muset zajet do Zátoky?" nevěděl vůbec o čem mluví, nevěděl, že tohle bude její první proměna. I když se o Destiny po škole dost mluvilo, on neposlouchal. Hlavně si vždycky myslel, že po téhle školy se roznášejí jen hloupé pomluvy a kecy, možná proto ostatní začal tak ignorovat. "Tenhle víkend budu v Zátoce i já, vypadá to, že si budeme navzájem dělat společnost" zacukají mu nad tím koutky, přičemž na ní mrkne. I když si rád užíval toho, když mohl být na chvíli sám, s Destiny to určitě bude zajímavější, než jakýkoliv jiný den v Zátoce. "Já jsem se o ty ocásky, ale neprosil" protočí nad tím panenky, byl nerad, když ho někdo provokoval. "Jsou otravní, prostě se jich nejde zbavit" řekl jednoduše a pokrčil nad tím rameny. "Nebo mi snad závidíš, že o mě stojí a o tebe ne?" pozvedne zvědavě obočí, ale při tom jí chce sám vyprovokovat. No, hold si to jen tak nenechá líbit, jak ona na něho, tak i on na ní. Jeho staré, ale zlaté pravidlo, kterého se držel.
Když se mu konečně ohřálo to jídlo, tak ho vyndal a položil si ho na stůl, hned naproti Destiny a začal taky jíst. Ovšem to do sebe neládoval tak rychle, užíval si naopak každé sousto. "Mňam" řekl se spokojeně. "Jídlo je tu jedna z mála věcí, který jsou na téhle škole dobré" kývl hlavou a usmál se a dál se věnoval svému jídlu.

"Je tu něco.. nechci nikomu ublížit." snažila se neprozradit mu to hned. Ovšem, bála se toho co má přijít. Má to prý neskutečně bolet. Dejme tomu že o tom s Hope mluvila, to jediné co ví je to, že s tím nemá bojovat, jinak to bude mnohem horší. "Společnost uvítám, už jsem tu druhý den sama a začíná mi z toho upřímně hrabat." zabručí a když vidí jak on pomalu jí, sama zpomalí. Rychle ale dojí i druhé jídlo a vrhne se na třetí, něco sladkého. Její provokaci nevezme až tak špatně."No já.. brzy budu mít taky oháňku.. a kožich. To je to proč jsem potřebovala aby se mnou byla Hope. Je ze mě tribrid. Navíc je tu spousta dalších věcí a mě z toho jde hlava kolem. A k tomu ještě přeměna.. když je o tom řeč, dneska večer nebo zítra ráno bych měla vyrazit." čímž mu chce naznačit že by mohl jet s ní. Když jí začal sám provokovat, přivřela oči a hodila po něm kousek hrášku. "Neštvi mě nebo první co udělám až se proměním bude to že tě kousnu do zadku." A pak se vrátila k jedení nákypu vidličkou.
"Tohle je skvělý.. a nejsou tam rozinky." poznamenala. Měla toho dost, šoupla to mezi ně aby si mohl vzít, nebo ochutnat a mezi tím se natočila stranou a ucula si trochu krve. Sice to nebylo úplné soukromí, ale lepší než nic. Ve skutečnosti, bála se, a né málo. Bála se toho že bude sama, že bude cítit tu bolest.

"Uhm" odvětí jen s plnou pusou, nic na to zatím neříká, ale moc dobře ví, o čem mluví. Došlo mu to hned a to ani nemusela nic říkat. "To se divím, že uvítáš i mou společnost, přeci jen máš být proti mě, huh?" pozvedne obočí a ušklíbne se, protože kdyby tu byla Hope, tak už by se o něčem dohadovali a Dee by se určitě zastala Hope, i kdyby on sám měl pravdu. Vždycky to tak bylo u těch dvou. "Nepotřebuješ přeci ke všemu tu Mikaelsonovic čarodějku, ne?" zakroutí nad tím hlavou, protože přeci může být s kýmkoliv jiným, nemusí být zrovna s ní. "Navíc tam budu já, takže pokud s tím chceš pomoct, tak bych tam s tebou při té proměně mohl být.. " nabídl se a přimhouřil nad tím očka, čekal na její reakci. Přeci jen on je asi ten poslední člověk, se kterým by tohle chtěla zažít. "Já vyrážím už dneska večer, takže bys jela semnou autem?" tázavě se na ní koukl a usmál se, tentokrát až nepřirozeně příjemně u něj.
Když po něm hodí ten hrášek, tak se nad tím zasměje a oplatí jí to i se svým jídlem, kde má kukuřici. "To bys neudělala! Až tak zlá určitě nejsi, jak se tu roznáší" rozhodil nad tím rukami. Koukl nad tu dobrotu, co dala mezi ně a po chvíli si teda taky ochutnal. "Je to docela dobré, ale zdaleka ne to nejlepší. Nejlepší tu mají čokoládový dort!" pronese s jiskřičkami v očích, když si vzpomene na jeho chuť. Měl ho opravdu až takhle moc rád.
Pak se koukl znovu na ní a upřel na ní svůj pohled, chvilku mlčel a nic neříkal, nejspíše poznal, že má strach z té přeměny. "Hele, jsi v pohodě?" zeptá se starostlivě. "Trápí tě ta přeměna?" pozvedne obočí.

"Uvítám tvou společnost. Většinou se snažím být neutrální. Ale upřímně, Hope byla poslední roky všechno co mám. To jediné co se dá nazvat rodina a přátelé. A rozhodně jí nepotřebuju ke všemu. Hope bude v pořádku. Je silná."pousměje se a zavrtí hlavou. Překvapeně se na něj podívala když jí navrhl že by mohla ona jet s ním. Nečekala že bude až tak přátelský. Ostatně, ti dva si nikdy nic neudělali. "Ráda pojedu s tebou. Pac na to." nastavila mu dlaň. Očividně jí tenhle vlkodlačí humor bude bavit ještě nějakou dobu. Své obavy skrýt jen tak nemůže. "Myslím že budeš mít možnost poznat jestli jsem zlá nebo ne." zašklebí se a vyplázne jazyk. Cítí že to s ní myslí opravdu dobře. "A možná když mě častěji uvidí s tebou, místní školní smečka mi dá pokoj. Jsou otravní jako mouchy." zabručí a zamračí se. Při zmíňce o čokoládovém dortu si olízne rty."Jo, čokoláda. Možná až bude někdy čas, upeču čokoládový dort. Neměla jsem moc příležitostí k vaření když jsem utíkala." opravdu se pak ale ponoří do myšlenek. Aby nemusela nic říkat, radši si chvilku užívala krevní sáček, i když to nebyla lidská krev, nebo krev jiných bytostí. "Já.. vážně jsem chtěla při té příležitosti být s někým, kdo mě má rád, kdo se o mě zajímá. Protože to co jsem slyšela, video které jsem viděla.. vypadalo to.. hrozně. A ty.. jak jsi prožil svojí první přeměnu?" s ládováním kompletně skončila, vyhodila pytlík teď už bez krve a opřela se lokty o linku/stůl a sledovala ho.

"Možná by ses k ní neměla tolik upínat, není to zdravé" odvětí jen nakonec a nechá téma "HOPE" uzavřené, teda alespoň pro něj. "Ty jsi vážně poděs Dee" zacukají mu nad tím koutky, když řekne Pac na to. Nakonec si s ní opravdu podá na to ruku a zakroutí nad tím hlavou. Najednou mu je hned sympatičtější, opravdu si s ní rozumí, i když si myslel, že nebudou mít moc dobrý vztah. Takže tohle ho hodně překvapilo, ale mile. "Takže dneska večer v osm tě budu čekat před branou, ale jestli se zpozdíš, byť jen o minutu, tak si jedeš autobusem" řekl rozhodným hlasem, ale myslel to spíš s kapkou nadsázky. "Jo, tahle školní smečka je jedna velká komedie" protočí nad tím panenky. "Nedají si pokoj, ani když je 30x odmítneš. A vyhýbat se jim taky nedá, mají oči snad všude" zamračí se nad tím, protože ti kluci ho už pěkně štvou. Připadají mu i takoví ještě nevyspělí, ale co nadělat? Poprat se s nimi přeci nemůže, to by se pak mohlo stát, že by se Rick opravdu hodně naštval. A on se s ním nechce hádat, protože pro něho udělal také dost věcí a jednoduše by si to nezasloužil. Už tak to má s ním těžké, když neustále porušuje jiná pravidla.
"Jaký to vlastně bylo, když jsi utíkala?" zeptá se zvědavě a začne pozorně poslouchat, protože ho to opravdu zajímá. "Slyšel už jsem tu spoustu věcí, jak se z tebe v té divočině stala krvelačná bestie, ale nevěřím tomu. Stejně se tady povídají jen samé kecy. Rád bych to slyšel od tebe osobně" řekl upřímně, protože to tak i cítil. Určitě se z ní nestala žádná bestie, těžko věřit, když se na ní koukal. Na tu drobnou blondýnku, která vypadala jak největší svatoušek světa. I když kdo ví, tichá voda břehy mele.
"To je to nejhorší, co si mohla udělat.. Pouštět si nějaká videa, která tě akorát tak ještě víc vystraší, trdlo" zakroutil nad tím hlavou. "Chápu, že chceš být s někým tobě bližším, ale věř mi, že já ti dokážu pomoct stejně tak, obzvlášť když vím, co tě čeká" usměje se a pak si povzdychne. Ani neví, jestli chce o své první přeměně mluvit, nechce jí vystrašit, protože to pro něho bylo dost bolestivé, i když nemuselo. "Bylo mi patnáct, když jsem zabil omylem člověka.." začal touhle informací, ale moc se nechtěl bavit o tom, co se vlastně tehdát stalo. "Měl jsem dost krušné období, byl jsem v pubertě a všechny věci.. No, byl jsem prostě drzý spratek a často jsem nezvládal svojí výbušnou povahu" ušklíbl se. "Ale neboj, teď už se dokážu kontrolovat" dodal ještě k tomu a přimhouřil nad tím očka. "Měl jsem tehdy jen babičku Mary, která se o mě starala jak nejlépe mohla, ale já jsem jí to nevracel, tak jak bych měl" povzdychne si nad tím, protože toho dost lituje, ale teď se jí to snaží všechno, co pro něj kdy udělala vynahradit. "Ten večer musela zavolat i Hayley, aby mi s tím pomohla.." vzpomíná na to, jakoby to bylo včera. "Nebýt jí, tak bych to asi nezvládl. Bojoval jsem s tím, tak dlouho a bolelo to jako čert, když se mi ty všechny kosti lámaly v mém těle. Bylo to jakoby snad měl každou chvíli umřít, ale pak.." odmlčel se a usmál se..".. pak to byl ten nejlepší pocit na světě, ta svoboda a volnost.. Uvidíš, budeš z toho stejně nadšená jako já" řekne pozitivně, nechce jí nijak vystrašit, spíš povzbudit.

"Neboj se, budu tam přesně na čas." zapřísahá. Všude normálně chodila o dost dřív, už jen z principu. "Jo no.. já dneska zlomila jejich Alfě nos.." pronese a strčí si pramen vlasů za ucho. Kdyby jí nenutili a nechtěli se prát, nic takového by se nestalo. Nevyvolává konflikty když si to situace nežádá. "Těžko říct co se ze mě stalo.. je to.. je to složité Kierene." skutečně si pamatovala jeho jméno. Dost i váhala nad tím jestli mu to říct. Prvně ale nechala mluvit jeho. "Musí to být hezké, mít skutečnou rodinu která tě miluje." řekla tiše. Samotnou jí dost mrzelo, že nebyla jako ostatní. Někdy by si přála být více normální. "Zní to hrozně děsivě. Jsem ráda že jsi to zvládl, doufám že to zvládnu i já." ten konec zněl dobře. Po agónii ten nejlepší pocit na světě. Rozhodně je to něco co určitě uvítá. Být s ním při první přeměně, říkat mu svůj příběh a poslouchat ten jeho, mezi vlkodlaky znamená mnohem víc. Proto se i nakonec rozhodla říct mu víc. "Celý můj život jsem utíkala. Nebyla jsem jen obyčejná čarodějka, to je ale na delší povídání. Ostatní bytosti se mě báli. Má síla byla neskutečně silná od té doby co jsem se narodila. Jakmile jsem toho byla schopná, utíkala jsem, schovávala jsem se.. spousty let než jsem potkala jí. Můžu říct že to bylo to nejlepší co mě potkalo, jinak bych tu možná neseděla, kdo ví. Každopádně, Hope mi dala svou krev, protože jsme věděli že po mě jde snad každá nadpřirozená bytost. Utekla jsem z New Orleans, až do Francie, kde jsem se díky její krvi proměnila. Skupina dvanácti bytostí mě ale našla. Co vím, spojili se i když se nenáviděli, aby mě dostali. Byla jsem ve rozestavěném kostele, o víkendu, takže tam nikdo nebyl. Našli mě. Musela jsem se bránit, tak moc jsem se bála.. pak přišel reflex. Věděla jsem že není žádná jiná možnost. Vlastně si ani moc nepamatuji jak se to stalo. Když jsem začala pořádně vnímat, probudila mě bolest. Mezi tou skupinou byl člověk, lovec. To spustilo mojí kletbu. Utekla jsem odtamtud, schovávala jsem se v ulicích. Ale nakonec přijel Alaric a našel mě. Přivezl mě do školy a... tedy jsem. Možná jsem krvelačná bestie, ale doteď mě honí noční můry při pomyšlení na tu noc." její vyprávění bylo trochu delší. Chtěla k němu být ale upřímná když on k ní byl. On je teprve druhá osoba která ví všechno takhle do detailu. "Žít venku sama, bylo částečně fajn. V lese se cítím nejlépe. Přežít tam umím také dost dobře. Ten pocit volnosti.. pokud jsi ale sám, a tím myslím skutečně.. postupně začínáš zjišťovat že společnost dalších by se ti hodila." tím tak nějak ukončí to své vyprávění, i když je připravené na otázky.

"Spoléhám na tě" zazubí se a dál se věnuje svému jídlu, které si náramně užívá, ale když řekne, že jejich Alfě zlomila nos, tak vyprskne v jednu chvíli smíchy. A najednou se nemůže u toho přestat smát. "To jsi neudělala" ušklíbne se nakonec, jakoby tomu ani nevěřil. "To musel být dost naštvaný, dobře ty" zakroutí nad tím hlavou. "Já tě odsuzovat nebudu, i kdybys jí tenkrát byla" řekne nakonec. "Každý má svoje démony" mrkne na ní. Ale on ani netuší, že Dee má jednoho velkého démona v podobě Darkness. "Uh, škoda jen, že u té mé přeměny nebyla máma s tátou, možná by to tenkrát dopadlo líp. Ale Mary mám hrozně rád, takže jsem jí vděčný, že tím semnou prošla" řekne nakonec s úsměvem na tváři. Najednou mluvil jako rozumný kluk. Uměl to, i když zřídka kdy se takhle choval a jak ke komu. Bylo zvláštní být takhle otevřený najednou, ale najednou měl pocit, že Destiny může říct všechno na světě. Její přítomnost ho k tomu přímo pobízela, ani nevěděl, proč se takhle cítí. "Určitě to zvládneš, navíc ty jsi jiná než ostatní holky tady, takže se s tím popasuješ mnohem líp" ujistil a natáhl k ní ruku, po které jí lehce pohladil, ale hned jí stáhl zase zpátky. Pak jen pozorně poslouchal a nejspíš chvilku i s otevřenou pusou. Chvilku mlčel, ale nakonec přeci jen se odvážil něco říct. "Chápu to, neměla jsi prostě na výběr, nemůžeš za to.." povzdychl si, protože tuhle verzi příběhu rozhodně neznal. Povídali se tu různé báchorky, ale opravdu to nebylo to, co opravdu Destiny zažila. Nebyla žádná krvelačná bestie, tak se ani na ní nedíval. Bylo mu jí líto. Nakonec i dokonce chápal, že s Hope tráví tolik času. "A.. A co vůbec tvoji rodiče? Vždyť ty snad nemáš někoho z rodinu, kdo by se o tebe nějakým způsobem postaral?" pozvedne nad tím tázavě obočí, protože přeci jen nemohla se její rodina jen tak vytratit. "A jak si to vůbec myslela s tím, že nejsi obyčejný čarodějka?" zeptal se nakonec i na tohle, konec konců po všem, co mu řekla, tak byl nějakým způsobem hodně zvědavý a rád by se o ní dozvěděl víc. Věděl, že mu určitě neřekla všechno, to pozná. Nechtěl to zní ale nějak tahat, až mu to prostě bude chtít říct, tak mu to řekne. "Každopádně jsi dobrá, že dokážeš takhle přežít. Spoustu lidí by už tam někde venku dávno zahynulo a ty ses s tím takhle poprala" uznale pokývne hlavou a usměje se přívětivě.

Jemně pokývala hlavou. Byla ráda že se jí takhle odhalil, dokonce se jí moc líbil jeho úsměv. Nestávalo se vůbec, že by se takhle dobře cítila s nějakým mužem. "Jiná.. to stoprocentně. Ne že bych byla namyšlená.." ušklíbla se lehce. "Jsem ráda že se najde někdo další kdo mě chápe." pak ale přišly další otázky. Váhala jestli mu to říct, ale v tu chvilku z něj nic špatného necítila. Naopak. Šly z něj jen pozitivní emoce a myšlenky. Když jí pohladil, projelo jí tělem příjemné brnění, proto se sladce usmála. "Doufám že po tomhle si o mě nebudeš skutečně myslet že jsem monstrum. Dobře.." nadechla se zhluboka. "Nejsem úplně normální jak už víš. Mám v podstatě sestru ale.. ne v lidském slova smyslu. Je to Darkness. Když lidé umřou, jdou na druhou stranu za ní. Nenech se zmást. Ona je čisté zlo, já jsem její protiklad. Jednoho dne, již jako malá jsem se objevila na zemi. Země je moje území, její zase druhá strana. Rodiče tedy nemá, alespoň si to nepamatuji. Starám se už zhruba od sedmi sama o sebe. A to nás přivádí k další otázce. Moje moc je.. né zcela prozkoumaná. Umím dělat kouzla o kterých se čarodějkám nesnilo, ty jenž jsou zakázané i pro normální čarodějky mimo školu. Abych to řekla dost zjednodušeně.. jsem světlo, osud, říkej si tomu jak chceš. Ale to nic nemění na tom že jsem.. Bytost.. V budoucnosti mě čeká souboj s Darkness a dalšími kteří prošli na druhou stranu. Ano mrtví se vracejí. Je možné že se vrátí i někdo z tvých milovaných. Podej mi ruku." Pokud to udělal, vezme jeho ruku, ve své nechá objevit ono světlo, a přiloží jí nad jeho. Světlo má pozitivní emoce, je to jako eufórie a štěstí, láska."Tak tohle.. jsem já. Jsi si jistý že mě nemáš za stvůru i teď?"

"Možná trošku namyšlená jsi" přimhouří nad tím očka, ale spíš jí nevinně popichuje, ne že by jí chtěl naštvat. "A taky jíš jak prase" zasměje se nad tím, jak se tu ládovala těmi třemi jídly. Bylo to pro něho vtipné, neviděl ještě jíst holku takhle. "Věř mi, že nejsem jeden z těch, co by odsuzoval pro nic za nic, vypadáš jako slušná holka" ujistí jí a mrkne na ní s úsměvem na tváři. Jen zakroutí hlavou nad tím, když řekne, aby si pak o ní nemyslel, že je nějaké monstrum. Byl si jistý, že není zas taková zlá bytost. Proto se zájmem poslouchal, to co mu říkala o jejím životě o tom, kdo vlastně je. Byl hodně překvapený a nesnažil se to ani nijak zakrýt. Vyrazilo mu to prostě dech a najednou mu po tom všem došli slova. "Páni.." řekne jen tohle slovíčko a když ho pak vezme za ruku, tak sebou nejdřív mírně cukne, ale pak jí nechá udělat, to co udělat chce a když se v jeho ruce objeví to světlo, tak vydechne nad tou nádhernou. "Jak bych si jen mohl myslet, že jsi stvůra Destiny" zavrtí hlavičkou a usměje se. "Myslím, že to kdo jsi, je úplně boží" skousne si lehce spodní ret. "Takže mrtví se vracejí?" párkrát překvapeně zamrká, pořád nemůže nějakým věcem uvěřit. "Kdo ví, třeba se vrátí i moji rodiče" pronese, i když tomu moc nevěří, i když by byl samozřejmě nejvíc rád. "A ta Darkness.." nechá chvilkovou prodlevu mezitím, než promluví znova. "Jak můžeš bojovat s někým, kdo je čisté zlo? I když jsi protiklad.. Jakou máš šanci, že se nějak vážně nezraníš hlavně ty?" má tolik otázek, na které by se chtěl zeptat, ale nechce na to příliš tlačit. Přeci jen se takhle otevřeně spolu baví poprvé, i když má pocit, že si můžou vzájemně důvěřovat. "Vždyť ona určitě nebude mít žádné zábrany, když to ty.. " zamračí se nad tím. "Je tu nějaká možnost, že bych ti mohl nějak pomoct?" řekne starostlivě. Sám nechápe proč, ale najednou jakoby o ní měl strach, cítí se zvláštně ohledně tohohle, co se děje.

Měla opravdu radost že si nakonec nechal ukázat její moc. Bylo to příjemně uvolňující. Nakonec pomalu spojila jejich dlaně. V podstatě to bylo jako by ho propojila sama se sebou. "Pokud chceš, můžu je přivést. Brzy proto bude vhodná chvilka." nečekala by že mu to jen tak navrhne, ale cítila že je to správné. Cítila že chce aby byl šťastný. Když přišla další otázka, pousmála se. "Víš Darkness.. vyžívá se v utrpení lidí. Nemučí je fyzicky, ale psychicky. Na mě to takový vliv nemá. Neplánuju jí zabít, možná jen donutit jí naučit se co je správné a co špatné. Sice budu mít problém dělat věci které bych normálně neudělala, ale budu je muset udělat, pokud nechci aby ublížila osobám které mám ráda." vydechla a hleděla na něj. Vůbec nelitovala toho, že mu nabídla že se postará o to aby se vrátily jeho rodiče. Ve skrytu duše byl čistý, nebyl vůbec špatný. Rozhodně to je někdo koho chce mít na svojí straně. "Rozhodně budu ráda když se budeme často vídat, určitě se najde možnost kdy mi budeš moct pomoct." pousměje se. "Takže.. promysli si jestli skutečně chceš abych přivedla tvé rodiče. Máš na to celou cestu až do New Orleans, i když hádám že na tom není co promýšlet." světélko se vpilo do jeho kůže a ona pomalu pustila jeho ruku. "Dobré věci se mají dělat Kierene. A já ráda dělám věci ve prospěch dobra, nehledě na to že někdy se všem stranám nemusí zdát dobré."

Cítil tu její moc, cítil, jak byla silná, ale nezastrašilo ho to, cítil, že je dobrá a věděl, že by někomu úmyslně neublížila. Vždyť konec konců ona není ta zla v tomhle příběhu. Najednou ho ale zaskočila, když řekla, že by jeho rodiče přivedla zpátky. Byl najednou v rozpacích, co má na to odpovědět, protože se nějakým způsobem bál, že to nevyjde a že nakonec bude z toho všeho zklamaný.
"Z toho, co mi říkáš, tak bude Darkness pěkná mrcha" řekla na rovinu a svraštil nad tím obočí. "Vždyť je to tvoje sestra na druhou, tak proč by ti chtěla ublížit nebo někomu, koho máš ráda a na kom ti záleží?" pozvedne tázavě obočí. "Nechápu to" zakroutí nad tím hlavou. "Jak je vůbec možné, že někdo takový se dostal do světa živých? Vždyť podle tvého vyprávění by tu neměla, co dělat? Nebo se pletu?" zvědavě se vyptával dál.
"Víš.. Byl bych rád, kdybych měl své rodiče zpátky, ale nevím, jestli bych pak unesl, kdybych o ně znovu přišel, tím už jsem si jednou prošel" řekl s neutrálním výrazem, nedával na sobě teď znát jakékoliv emoci, tohle byla opravdu velká věc, kterou si musel pořádně promyslet, co kdyby to tak jeho táta s mámou nechtěli? "A navíc nechci vidět jejich zklamané výrazy, až se na mě podívají, co se ze mě vyrostlo.. Nejspíš by nebyli úplně hrdí" řekne nakonec a zakroutí nad tím hlavou. "Ale promyslím to.." vydechne nakonec.
"Ještě bych ti chtěl poděkovat za tvojí důvěru, jsem rád, že ses mi svěřila.. Tvoje tajemství zůstane u mě v bezpečí" ujistí jí, protože si je jistý, že nechce, aby ostatní věděli, kdo doopravdy je. Přeci jen jsou tací, kteří by to nemuselo pojmout úplně dobře a mohli by jí pěkně zavařit ještě. I když si je jistý, že Destiny by se o tohle dokázala postarat sama.

"To Darkness je. Pár mocných čarodějek chtělo na svět přivést své milované. Ale neuzavřely druhou stranu. Zavření druhé strany není legrace, chce to čas, plány. Darkness nemá pocity jako ty a já." zavrtí hlavou a vydechne těžce. "Ona využila toho že je otevřený a díky tomu je tady." musela si promnout spánky, povzdechla si. Tahle situace pro ní byla až moc unavující. A šlo vidět že i téměř dokončený úplněk na ní má vliv. "Tvoji rodiče budou jako dřív. Nebudou si pamatovat nic špatného. A mohu jim i tobě obstarat prsten který vám nedovolí zemřít příčinou nadpřirozených bytostí, můžu udělat i nějaké kouzlo." pak jako když jí utne, zůstane na něj zírat. Dojde až k němu, vezme ho za ruce. "Kierane, tvoji rodiče by byli hrdí. Každý děláme chyby, ale ty nejsi špatný. Cítím to. A pokud si to i tak nemyslíš, dělej věci díky kterým na tebe hrdí budou. Každopádně, pokud chceš, uděláme to. Stačí jen říct." jemně mu ruce stiskne a usměje se.
"Já jsem ráda že ty jsi se svěřil mě. Tak, asi by jsme si měli jít sbalit, zařídit poslední věci. Čas docela utíká." pronese nadšeně. Najednou úplně celá září a má jiskřičky v očích.Také aby ne. Cítila se dobře, měla naději, a převážně díky němu.

"Páni, ani jsem netušil, že nějaká druhá strana existuje, těch informací je na mě nějak moc" řekl docela zmateně, ale byl opravdu rád, že mu to všechno řekla. "Darkness nemá pocity? Jako vůbec žádné? Tak to bude asi s ní dost těžké" přimhouří nad tím oči a nespokojeně zamručí.
"Oni by se ten prsten stejně nevzali, jsou na to moc hrdí, než aby přijali něco od čarodějky.." ušklíbne se nad tím, ví moc dobře, jak by na tuhle situaci reagovali a asi by se jim to moc nelíbilo, jenomže touha po tom získat své rodiče zpět je silnější. "Jak můžeš vědět, že nejsem špatný?" pozvedne tázavě obočí, protože on není ani zdaleka takový svatoušek, jak si myslí. Možná z něho jde teď pozitivní energie a láska, ale není tomu tak vždycky. Jeho výbušná povaha se často projevuje v případech, kdy je to zcela nevhodné a ne jednomu člověku nebo nadpřirozené bytosti už takhle ublížil. Ale patří to k jeho přirozenosti, nemůžu to jen tak lusknutím prstu změnit. "Ty nemáš ani ponětí, jaký já jsem Destiny" zakroutí nad tím hlavou a povzdechne si. Nechce jí zrovna ukázat svojí špatnou stránku, která má až přespříliš démonů, ale měla by vědět, že není úplně takový, za jakého ho teď právě považuje.
"Jo máš pravdu, nejspíš by jsme se měli už jít sbalit, aby jsme to všechno stihli" přikývne nakonec na souhlas. "Takže v osm u hlavní brány" řekne jí ještě pro jistotu a pak už se rozejde do svého pokoje, kde si hodlá sbalit věcí, aby už večer mohli vyrazit.
Bere si sebou jen to nejdůležitější, přeci jen v Zátoce už pár věcí má z dřívějšího pobytu. Celou dobu, co se připravuje na cestu, tak zároveň musí myslet na Destiny. Bylo to zvláštní, jak se choval, protože takhle se ještě k žádné nikdy nechoval. Jeho image bad boye se najednou před ní úplně ztratila, jakoby mu na tom nezáleželo. Probudila v něm emoce, které si myslel, že už dávno ztratil. Byl z toho všeho zmatený, možná by se měl od Destiny držet dál, ale přeci jen už jí slíbil, že jí pomůže s přeměnou a tak tohle jednoduše dodrží. Na sliby si totiž potrpěl.
A pak už nastal večer a doba odjezdu, kdy Kieran už byl před hlavní branou v autě ještě deset minut před odjezdem a čekal na ni. Mezitím psal Mary, že se brzy už staví u ní doma jí navštívit. Měl v plánu jí povědět i to, o těch rodičích, jaký názor na to má ona. Protože na její rady vždycky dá, byl to jediný člověk, kterému opravdu důvěřoval.

"Jistě že existuje.. je to něco podobného jako nebe a peklo v náboženství." osvětlí mu skutečnost. Nechce ho ale zahlcovat více informacemi.  "Ale já v podstatě nejsem čarodějka.." zašklebila se na něj. "Cítím z tebe dobro. Jistě máš i své temné stránky, ale nikdy není nic tak špatného jak se zdá. A pokud s tebou bude něco v nepořádku, vycítím to. Zatím se sice neznáme, ale jsem si jistá že časem ano." pousměje se. Věděla že by se přeci jen měla sbalit, dokonce chtěla stihnout sprchu, převléknout se, upravit a možná si ještě trochu odpočinout než s ním prosedí delší dobu v autě.

Při balení si dala opravdu záležet. Zůstanou tam minimálně přes víkend, ona stoprocentně. Měla tedy batoh se kterým tenkrát přijela a v něm snad vše co by mohla potřebovat. Po sbalení si věcí si skutečně dala šlofíka, nařídila si budíka a nakonec vstala a šla se vykoupat, převléct a namalovat. Chtěla vypadat jako člověk, i když je to zvláštní rčení v jejím případě. Prostě se chtěla líbit, což jí trošku mátlo. Zatím neměla možnost mít ráda nějakého kluka, nebo možnost aby se jí někdo líbil, díky neustálým útěkům. Sama nakonec došla před hlavní bránu jak slíbila, byla tam za osm minut osm. Jemně nehty poklepala na okénko a když měla svolení nastoupit, nastoupila. Batoh si hodila dozadu, aby jim nijak nepřekážel. V ruce  držela ještě lahev s pitím a malým balíčkem. "Ahoj.. myslím že mám pro tebe příjemné překvapení." pronesla skoro až hrdě, podala mu onen balíček ve kterém byly čtyři muffiny z těsta ze kterého dělají ve škole čokoládový dort. Pití položila do držáku a svlékla si kabátek v army khaki stylu.

Koukal zrovna do mobilu, když přicházela. Ale jakmile nehty jemně poklepala na okénko, tak svůj pohled zaměřil na ní. I přes to sklo mohl vidět, jak byla najedou jiná. Dál jí tedy pokyn ať nastoupí a když nastoupila, tak si jí konečně mohl prohlédnout zblízka. Byl překvapený tím jejím vzhledem, byl u ní zvyklý na něco jiného, ale byla to příjemná změna. I když si myslel, že holka jako ona žádný makeup nepotřebuje. "Překvapení?" párkrát zamrká. "Tak sem s ním!" řekne s hravým úsměvem na tváři a vzal si od ní ten balíček, do kterého hned nakoukl. "Páni, děkuji!" pronesl s nadšením, protože takové věci přeci jen měl rád. Balíček odložil na zadní sedačku s tím, že si to sní později a následně nastartoval auto a pomalu začal odjíždět směrem k Zátoce. "Takže ses kvůli mě takhle namalovala a ještě si mi přinesla muffiny? Myslím, že si budeme rozumět" řekl s lehkým úšklebkem na tváři. Jen jí nevinně popichoval, ani si opravdu nemyslel, že by se zrovna kvůli němu takhle malovala. "Ale ne, moc ti to sluší Destiny, je to u tebe neobvyklé, ale zvykl bych si na tenhle tvůj vzhled" zhodnotil. "I když musím říct, že ti to sluší i normálně" dokončil svůj kompliment s úsměvem na tváři.
"Jak se vůbec cítíš teď? Přeci jen úplněk se blíží.. Jsi nervozní?" tázavě zvedl obočí a periferně po ní koukl mezitím, co řídil. "Budeme mít nejspíš krušný víkend" semkl rty do jedné úzké linky, protože to byla pravda. Čekala jí nejspíše jedna z nejnáročnějších chvil jejího života, ale na druhou stranu Destiny toho prožila už tolik, že jí možná ani tenhle druh bolesti nepřekvapí a nakonec s tím vším bude v pohodě. I když, kdo ví?

"Kvůli tobě? No jistě." usmála se a zároveň lehce poušklíbla. Možná to trošku pravda byla, ale rozhodně by to přímo nepřiznala. "Občas se ráda upravím když zrovna nemusím utíkat jako o život." přiznala. Která dívka by se sem tam ráda neupravila? "Mám dojem že si rozumíme od toho střetu v kuchyni. Snad to tak i vydrží. Člověka který mě nechce zabít uvítám."cuknou jí koutky. Ovšem jakmile jí skládá jeden kompliment za druhým, zrudne ve tvářích. Není na to vůbec zvyklá. I přes to že je hezká, na sbližování neměla čas.
"Já.. popravdě.. jsem nervózní. Bojím se. Ale snad to nebude horší než rozdrápání zad vlkodlakem." zašklebila se. Díky bohu že se to tak nepřenáší, tedy u ní to tak alespoň nebylo. Dodnes má ale na zádech jizvy. "Možná krušný, možná ten nejlepší víkend v našich životech!" snažila se na tom najít něco pozitivního. Opět zářila jako sluníčko, nebo jaké si světlo ve tmě. "Dobrá zpráva je že mi školní smečka dala pokoj. Otázkou je na jak dlouho. Mám pocit že si to později budu muset s Alfou vyjasnit, i když se mi do toho moc nechce. Vychloubají se, myslí si že ví všechno. Nehodlám se jim podrobit." Destiny nebyla osoba která by se podřídila. Byla víc samotář, i když v sobě měla vůdcovského ducha. "Ale dost o mě. Jen je tu jedna maličkost, na kterou jsem se tě chtěla zeptat. Víš když se měníš.. oblečení se ti.. roztrhá že jo?" tváře jí zrůžověly o dost více. Protože už jen ta představa že před ním bude nahá, nebo že by jí tak viděl jí přivádí dost do rozpaků. Taktéž na románky čas neměla, takže neviděla naživo nahého muže.

Vytřeští oči, když se zmíní o rozdrápání zad vlkem "Huh" vydechne jen a svraští nad tím obočí. "Horší než tohle to asi nejspíš opravdu nebude, to máš pravdu" ušklíbl se nad tím, protože si tenhle druh bolestí nedokáže sám představit. "Jaktože dokážeš být až takhle pozitivní, když tě čeká to, co tě čeká?" zvědavě se po ní koukl, ale pak se dál věnoval řízení. "Já jsem tenkrát byl nervozní už týden předtím. Nemohl jsem snad ani jíst ani spát, natož mít takový úsměv na tváři jako ty" zacukají mu nad tím koutky. Je rád, že se alespoň nestresuje. Nějakým způsobem jí i obdivuje za to, jakou má povahu. Je vidět, že z ní jde opravdu ta pozitivní energie, která ho dostává tak moc do lepší nálady. Bylo to zvláštní, protože normálně opravdu takový nebýval.
"Dala ti pokoj, protože si Alfě zlomila nos? Asi bych to měl taky vyzkoušet, možná by mi pak na nějaký čas dali pokoj taky" zasměje se nad tím, protože školní smečka už ho fakt otravovala. Nejradši by je poslal někam daleko, třeba na Mars. "Je dobře, že se jim nehodláš podrobit, byla bys pak stejná jako ostatní. Jen tupě následují svého Alfu, který stejně za nic nestojí" povzdychne si nad tím. Někdy přemýšlel, jaké by to asi bylo, kdyby on byl Alfou. Měl taky takové ty vůdčí schopnosti, které sdělil po svém tátovi a vlastně se to dědí po celé generace, takže možná v daleké budoucnosti by se jím i mohl stát.
Koukne po ní, když začne říkat věci o tom roztrhaném oblečení, musel se nad tím pousmát, protože mu také úsměvné přišlo. "Roztrhá, no" odpoví jen jednoduše a pak pokračuje dál. "Ale neboj, až se proměníš zpátky, tak budu někdo opodál, aby jsem tě náhodou neviděl nahou" řekne jakoby se nic nedělo. Věděl, že se nejspíše stydí a že nejspíše ani před mužem ještě nikdy nebyla v takovéhle situaci, když pořád utíkala. Chápal to, i přesto mu na tváři hrál pořád ten jeho úšklebek.
Po nějaké době se dostali do města New Orleans, kterým museli projet, aby se dostali do zátoky, ale vzhledem k tomu, že byli oslavy, tak město bylo přecpané. Musel si nad tím povzdychnout a prohrábnout vlasy, protože tohle bylo další zdržování. I když nějakým způsobem měl tyhle slavnosti v NO rád. "Mohli by jsme se sem později zajít podívat, pokud bys chtěla.. Ve spoustě barech určitě budou za nedlouho závěrečné oslavy, kde se bude hodně pít a bude hrát hudba, tak by jsme se mohli trošku pobavit, nemyslíš?" pozvedne tázavě obočí. "Tedy, nechci tě do ničeho nutit, ale přeci jen ti po úplňku neuškodí si trošku povyrazit" řekne nakonec a čeká na její reakci.

"Víš.. pokud bych ztratila dobrou nebo pozitivní náladu já, jak by jí měl mít někdo jiný? Je to má podstata.. navíc, nechci se před tebou zhroutit jako malá holka." pípla tiše. Ale i na ní to určitě později přijde. "Zvažovala jsem o skutečném boji s Alfou, ale nevím jestli bych zvládala sama bandu vymaštěných vlkodlaků. Možná by jsi mi mohl pomoct." navrhne. "Nejen kvůli tobě a mě, ale i kvůli všem dalším kteří přijdou." nezdál se to jako špatný nápad. A hlavně ne pokud v tom budou spolu. Cítila že i on je dost silný. Přijde jí že je v něm mnohem více než ukazuje.
Červenala se snad ještě víc, pokud to šlo když poznamenal že roztrhá. "Stačí když se nebudeš koukat. Ještě jsme neměli ani první rande, samozřejmě že tě nenechám aby jsi mě viděl nahou." zažertuje. Už ho neprovokovala tolik, cítila se mnohem uvolněněji když byla s ním. Byla ráda když nakonec dorazili na místo. Napila se pití a sledovala cestu. New Orleans i Zátoku vždycky milovala. Když jí navrhl že spolu někam půjdou, uculila se."Nemám falešnou občanku takže mi budeš muset pití kupovat ty." poznamenala a zasmála se. Rozhodně to bylo tedy potvrzení toho že s ním ráda půjde. "Myslím si že budu v pořádku. Klidně si můžeme vyrazit. Ale rozhodně to musíme stihnout i do školy na večírek, mám skvělý kostým, budeš se divit." uculila se. Je jasné že se ráda pobaví. Je mladá a ještě toho má opravdu hodně před sebou.

“Takže jakou ty máš vlastně moc? Vsadím se, že nejsi obyčejná čarodějka, když je tvoje podstata být.. Tak pozitivní” Se zvědavým výrazem se na ni na moment podíval a pak se dál věnoval řízení zase. “A neboj, i kdyby ses přede mnou zhroutila, tak já bych to nikomu neřekl. Svojí pověst by si neztratila” řekl s mírným úšklebkem na tváři. Samozřejmě jí znovu jen popichoval. Věděl, že ona by se jen tak neurazila jako třeba ostatní děvčata, která znal. “Huh, vážně bys chtěla skutečný boj s Alfou?” Překvapeně párkrát zamrkal. “Víš, že kdybys ty nebo já vyhrála, tak by to znamenalo, že by jsme museli jeden z nás se stát novým alfou a vést to stádo oveček ve škole?” Řekl spíš s takovým posměškem, ale bylo pravdou, že o tom najednou přemýšlel. Na druhou stranu ale chtěl být naprosto věrný te své smečce Půlměsíce. Vždycky to bude jen a jen tahle smečka.
“A později mě necháš, abych tě viděl nahou?” Zeptá se aniž by se na ní podíval, ale na tváři mu hrál úsměv, který mluvil snad za vše.
“Myslel jsem, že už ti 18 bylo” zazubil se. “Ale neboj se, o pití se postarám” koukl po ní periferních pohledem. “Neboj, že by jsme to do školy nestihli se vrátit do té párty. Ta je přeci stejně až za týden” ujistil jí a pak už konečně vyjeli z té rušné části New Orleans. Ta cesta mu uběhla docela rychle, jak se zapovídali, vždycky byl otrávený z te cesty, ale teď mu to nepřipadalo, že by mu to bylo dlouhé. “Jaký máš kostým?” Zeptá se nakonec zvědavě. “Vsadim se, že to bude nějaká víla nebo snad princezna” zacukají mu nad tím mírně koutky. “Já asi půjdu za hrabě Drákulu, abych byl originalní” řekl s ironickým tónem v hlase. Samozřejmě, že na tu stupidní party nechtěl ani jít, i když by měl. Tyhle školní akce nebyli zrovna jeho parketa.

“Takže jakou ty máš vlastně moc? Vsadím se, že nejsi obyčejná čarodějka, když je tvoje podstata být.. Tak pozitivní” Se zvědavým výrazem se na ni na moment podíval a pak se dál věnoval řízení zase. “A neboj, i kdyby ses přede mnou zhroutila, tak já bych to nikomu neřekl. Svojí pověst by si neztratila” řekl s mírným úšklebkem na tváři. Samozřejmě jí znovu jen popichoval. Věděl, že ona by se jen tak neurazila jako třeba ostatní děvčata, která znal. “Huh, vážně bys chtěla skutečný boj s Alfou?” Překvapeně párkrát zamrkal. “Víš, že kdybys ty nebo já vyhrála, tak by to znamenalo, že by jsme museli jeden z nás se stát novým alfou a vést to stádo oveček ve škole?” Řekl spíš s takovým posměškem, ale bylo pravdou, že o tom najednou přemýšlel. Na druhou stranu ale chtěl být naprosto věrný te své smečce Půlměsíce. Vždycky to bude jen a jen tahle smečka.
“A později mě necháš, abych tě viděl nahou?” Zeptá se aniž by se na ní podíval, ale na tváři mu hrál úsměv, který mluvil snad za vše.
“Myslel jsem, že už ti 18 bylo” zazubil se. “Ale neboj se, o pití se postarám” koukl po ní periferních pohledem. “Neboj, že by jsme to do školy nestihli se vrátit do té párty. Ta je přeci stejně až za týden” ujistil jí a pak už konečně vyjeli z té rušné části New Orleans. Ta cesta mu uběhla docela rychle, jak se zapovídali, vždycky byl otrávený z te cesty, ale teď mu to nepřipadalo, že by mu to bylo dlouhé. “Jaký máš kostým?” Zeptá se nakonec zvědavě. “Vsadim se, že to bude nějaká víla nebo snad princezna” zacukají mu nad tím mírně koutky. “Já asi půjdu za hrabě Drákulu, abych byl originalní” řekl s ironickým tónem v hlase. Samozřejmě, že na tu stupidní party nechtěl ani jít, i když by měl. Tyhle školní akce nebyli zrovna jeho parketa.

"Moje moc je.. zvláštní. Cítím emoce mnohem silnější než ostatní, dokážu cítit emoce ostatních. V bytostech dokážu vzbudit to nejlepší čeho jsou schopni. Můžu utišit bolest, léčit, léčení ale není sranda. Dřív jsem přivedla zpět laň kterou postřelili lovci. Moje schopnosti jsou především psychické, dokážu manipulovat i s emocemi, ale nikdy jsem to nedělala. Dokážu najít osobu ať je kdekoliv.. Schopnost která je ale nejhlavnější je Světlo které ovládám. To je to co jsem ti ukazovala v kuchyni. Můžu ho vytvarovat do téhle podoby." v ruce si pomalu nechá objevit krystal, ten druh jímž předtím zranila Darkness."Zásah má na každou bytost jiný efekt. To samé když vytvořím ze svého světla jen obyčejnou kouli světla." krystal po chvilce nechá zmizet. "Můžu se zdát trochu OP, ale věř mi, všechno má své plus a mínus." povzdechne si. Ovšem když se zeptá na boj s alfou, přikývne. "Klidně s ním bojovat budu. I když pokud jde o 'vládnutí' můžeme si ho rozdělovat. Kdo řekl že vlkodlaci můžou mít jen jednoho Alfu?" zazubí se na něj."Navíc, tady ve škole nejde o skutečnou smečku jako venku. Pokud se k nám ale po škole připojí, vlci v Zátoce se rozrostou. To nezní špatně ne?" všechno brala tak pozitivně. Znovu se chtěla napít zrovna při tom když zmínil že jestli ho později nechá aby jí viděl nahou. Zakucká se, ale když se vzpamatuje tak ho plácne po rameni. "Hej.. nefandi si tolik vlčí muži. Ten tvůj úsměv a kukadla nestačí. Musíš se víc snažit." poznamená.
Je ráda když řekne že se on o pití postará. Párty ve škole bude skvělá, ostatně jako vždycky."Víly nebo princezny? No dovol. Půjdu za mořskou pannu."pronese dotčeně. Jenže to on neví že to myslí skutečně vážně. "Drákula? To abych si koupila česnek." zašklebila se. "Jestli chceš, pomůžu ti vymyslet nějaký kostým. Bude to sranda."

"Páni" zahvízdal přitom obdivuhodně. Ta dívka rozhodně byla zvláštní a jiná, možná proto se jí všichni tak báli. Ale ve své podstatě byla hodná, ale to ostatní už zřejmě nechápali nebo to ani pochopit nechtěli. Bylo mu jí líto, protože by si zasloužila mnohem víc, než jen to, aby byla lovena, i když vlastně nikomu vědomě by neublížila. "Tak to jsi hodně mocná, viď?" pozvedl tázavě obočí. "Nějak se mi nechce věřit, že tohle má nějaké minus" uchechtne se nad tím mírně. "Ale samozřejmě to musí být určitě hodně náročné se popasovat s takovou mocí, určitě to není jednoduché" svraští nad tím mírně obočí. Nu, asi by nechtěl být v její kůži, vlastně by ani nechtěl být nějaký čaroděj, ani by to k němu nejspíš nesedělo.
"Destiny, úplně si nejsem jistý, že bych chtěl být Alfou v té školní smečce, opravdu ne" zavrtí nad tím hlavou. Pořád si vedl svoje, že ta školní smečka je vlastně k ničemu, že by tam neměla, co dělat. "To možná nezní špatně, ale i tak.. Moc se mi nechce trávit svůj volný čas s bandou oveček, která nemá svůj vlastní názor" řekne možná až moc upřímně. Možná by i nad tím uvažoval, kdyby nebyli tak otravní, ale teď ho to ani v nejmenším pro zatím nelákalo.
Když se pak Dee zakucká, tak se nad tím musí škodolibě pousmát. Asi jí nejspíš tímhle dostal. Ale přeci jen mu to po chvíli vrátí. "Takže se ti líbí můj úsměv a oči? Ty brďo, to až se dozví ve škole, že jsem zapůsobil na Destiny Nedostupnou a Neohroženou, tak po tobě moje fanynky půjdou a nejspíš ti žárlivostí vyrvou vlasy" zacukají mu nad tím koutky, ale řekl to s hodně velkou nadsázkou, zas tak moc si nefandí. I když je pravda, že ve škole byl u holek velmi oblíbený, už jen tím, jak se choval.
"Za mořskou pannu?" přimhouří nad tím očka. "To radši tu princeznu nebo vílu!" řekne s rychlým přikývnutím hlavy. Ale jen jí zase škádlí, určitě jí to bude moc slušet, to on moc dobře ví. "To bys sis měla koupit česnek, bude se ti hodit milá zlatá" snaží se znít, že jí vyhrožuje, ale nějak mu to nejde. Musí se nad tou skutečností pousmát. "Pomoc by se mi hodila, kdybych se na tu školní akci chystal jít a zatím to v plánu nemám" řekl nesouhlasně. Opravdu tam nechtěl jít, neměl to rád a tak to nejspíš i zůstane. Raději si půjde zaběhat nebo cokoliv jiného, než tohle. A ještě aby musel mít kostým! Tomu tak scházelo.